Panelák nemusí být králíkárna

Na základě výsledků a zkušeností z INTERREG IIIA-Projektu „Obnova panelových sídlišť ve Vídni a Bratislavě
Vera Kapeller, Rakousko

Je skutečností, že panelová sídliště nemají ve společnosti dobrý obraz. V předchozích desetiletích byly mediální veřejností tematizovány a uveřejňovány primárně nedostatky a deficity panelových sídlišť – z části právem, z části neprávem a jednostranné negativistické klišé o zchátralých betonových hradech ovlivněné beznadějí, vandalismem, drogami a kriminalitou. Z objektivního hlediska vykazují panelová sídliště – stejně tak jako veškeré jiné městské části – jak nedostatky, tak i pozitivní aspekty. Stavební, ztvárňující, infrastrukturní a funkcionální nedostatky stojí proti řadě pozitivních aspektů, které jsou tématem diskuzí jen zřídkakdy. Ano existují – to nedokazuje jen skutečnost, že velká část obyvatel žije na sídlišti spokojeně. „Světlo, vzduch a slunce v každém bytě“ (Giedeon), klidná lokalita a odklonění od dopravy jsou podstatná kritéria pro vysokou spokojenost bydlení.
Byty mají vysoký standard bydlení – velký podíl bytů je v kategorii. Nadto tyto areály pro bydlení disponují velkorysými plochami zeleně a pro volný čas. Zejména v posledních desetiletích se také infrastruktura významně zlepšuje. Jsou tedy panelová sídliště lepší než jejich společenský obraz? Do jaké míry odpovídají panelová sídliště dnešním požadavkům na životní a bytovou kvalitu? Na tyto i jiné otázky se snažil odpovědět projekt „Obnova panelových sídlišť ve Vídni a v Bratislavě" který v rámci INTERREGU IIIA probíhal ve spolupráci mezi Rakouskou akademií věd, Slovenskou akademií věd a Slovenskou technickou univerzitou a usiloval o nový model komplexní obnovy panelových sídlišť.

Fenomén sídlištní výstavby
Fenomén sídlištní průmyslové bytové výstavby je v různých formách rozšířen po celé Evropě. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století platily panelové domy za symbol moderní stavění a bydlení jak ve východní, tak i v západní Evropě. S pomocí této racionální a efektivní stavební techniky měl být odstraněn nedostatek bytů a tímto dopomoci širokým vrstvám obyvatel k nové kvalitě bydlení a života. Uskutečnění této vize bylo ovšem často umožněno díky silným regulativním zásahům do politického, společenského a hospodářského systému. V tehdejším „východním bloku“ byla nová rozlehlá sídliště zároveň prostředkem pro rozšíření a upevnění socialistického – kolektivistického – způsobu života a kultury bydlení.
Už v době vzniku prvních velkoprostorových sídlišť v Evropě, tj. v 50. letech 20. století, se v odborných kruzích začala rozvíjet debata a kritika těchto sídlišť a jejich duchovních kořenů, zejména funkcionalistické architektury, meziválečných a poválečných let 20. století.

Vulgarizace idejí funkcionalismu
Kritika funkcionalismu a panelové výstavby byla kritikou funkcionalistického stavebnictví a fordovského systému kapitalismu. Kritizováno bylo zejména to, že hesla racionalizace, standardizace a sériová produkce nebyly chápány jako racionalizace spotřeby, ale jako racionalizace výroby. Z toho vyplývaly výhody pouze pro producenta a nikoliv také pro spotřebitele.

Častým bodem kritiky je stylistické ustrnutí moderny poválečných let. U panelové výstavby sídlišť byl každý pracovní krok podroben racionálnímu, sériovém procesu. A stejně tak i práce architektů. Ztvárnění budov a bytů bylo zadáno velkým projekčním kancelářím. Architekti byli ochuzeni o možnost tvůrčího přínosu již dopředu zadanými rozměry jednotlivých stavebních dílů. Byly to stavební jeřáby, kdo rozhodovaly o vzhledu sídliště (MUSIL 1985). V bývalém Československu upozornil v roce 1973 architekt a teoretik architektury Jan. E. KOULA (1973:57) na skutečnost, že strnulá kombinace prefabrikátů vede k určité uniformitě, která není ani pěkná ani nutná. Neměla být typizována budova, ale z jednotlivých, kreativně a variabilně poskládaných elementů by mohla vzniknout naprosto rozličná architektonická řešení. Také vídeňští architekti a autoři velké řady panelových sídlišť Oskar a Petr PAYEROVI (1972) upozornili na možnost výrazné variability a flexibility skupin domů, jednotlivých domů, fasád a bytů. Praxe však přesto vypadala jinak.

K rozvoji průmyslové bytové výstavby ve Vídni
Také v Rakousku vyžadoval nedostatek bytů po roce 1945 rychlé stavební řešení. Šedesátá a sedmdesátá léta byla ve znamení panelové výstavby.
Cílem bytové politiky a sociálně angažovaných architektů ve Vídni bylo dopomoci širokým vrstvám obyvatel k lepšímu standardu v oblasti bydlení a života a s tím „prostřednictvím promyšlené prefabrikace více, lépe a levněji stavět pro všechny“ )PAYER & PAYER 1969:45). Byly to mimo jiné každoroční výstavy a akce, iniciované architekty a designéry, známé pod názvem „Soziale Wohnkultur / Sociální bydlení“, které propagovaly nové formy bydlení (MAYER 2009: 94 – 120).
Od 70. let 20. století byla kritika velkoprostorových sídlišť hlasitější i v Rakousku. Byl to například architekt Roland Rainer, který v roce 1975 pranýřoval negativní důsledky jako „nemoci a agresivita v satelitních městech“.
Od začátku 70. let 20. století Vídeň hledala nový ideál bydlení. Bytová výstavba se měla ubírat jinou cestou než doposud. Místo na masovou produkci a předimenzované plochy pro bydlení se začal klást důraz na tvůrčí rozmanitost a zvýšení kvality bydlení. Bytové projekty jako například „Bydlení zítřka“ (176), „Wienerberggründe“ (1985) atd. předznamenaly novou cestu. 80. léta 20. století jsou již příznačná velkou rozmanitostí nových bytových konceptů: experimentální bytové projekty, terasovité domy, hustší přízemní zástavba, malá sídliště a městské nájemné vily. Současně mělo být vyhověno přání mnoha rodin po bydlení v zeleni. Patrný byl trend menších nebo typologicky promíchaných bytových souborů.
Panelová výstavba podporovaná městem Vídeň však představuje jen malou část bytové výstavby, která trvala pouze dvě a půl desetiletí. V roce 1984 s ukončením činnosti firmy Montagebau Ges.mbH byla ve Vídni zastavena produkce panelových domů. Tento vývoj má více příčin. Na základě poklesu počtu obyvatel od 80. let 20. století odstoupila obec Vídeň od výstavby velkoplošných sídlišť. Důraz se kladl na obnovu a ne rozšiřování města. Jedním z důvodů bylo, že pro hospodárnost této průmyslové prefabrikační výroby je potřeba určitý minimální objem bytové výstavby, který zde nebyl daný.

Obnova průmyslových bytových staveb
Existence nových atraktivních bytových projektů spojených s nákupními středisky, službami a průmyslovými zónami, ale nic nemění na skutečnosti, že výrazný obrazu velké části středoevropských měst budou i nadále tvořit velkoprostorová sídliště 60. až 80. let 20. století, která jednoznačně vyžadují rekonstrukci. V nových členských zemích Evropské unie žije okolo 70% městského obyvatelstva v panelových sídlištích. Ozývají se proto stále častěji hlasy, že hlavním úkolem městské správy a bytového hospodářství příštích let bude nikoliv nový bytová výstavba, nýbrž obnova a sanace již existujícího bytového fondu. K tomu přibude ještě nutná energetická obnova rodinných domků v suburbanních popř. postsuburbanních zónách.

Sanace nebo stržení?
Často se v této souvislosti diskutovalo o otázce sanace nebo stržení. V posledních desetiletích byly v mnoha evropských městech provedeny obdiv budící demoliční akce v panelových sídlištích.. Důvody pro provedení demolice mohou být více vrstevnaté. Vedle sociodemografického vývoje města či čtvrtě je stavební a materiálová kvalita rozhodující. Ve Vídni, ale i v Bratislavě převládá v současnosti mínění. Upřednostit sanace před stržením. Jedním z důvodů je, že náklady na odstranění a opětnou výstavbu významně přesahují současné a budoucí finanční možnosti.

Od roku 1980 se sanace ve Vídni zaměřily na obytné budovy z poválečných let 20. století. V roce 1986 se uskutečnila architektonická soutěž „Zlepšení velkých panelových sídlišť šedesátých let. Předmětem soutěže byla tři panelová sídliště šedesátých let – Grossfeldsiedlung, Autokaderstrasse v 21. obvodu a Eipeldauerstrasse-Saikogasse ve 22. obvodu. V devadesátých letech proběhly další sanační aktivity – Grossfeldsiedlung, Rennbahnweg, Mitterhofergasse a Quadenstrasse. U některých sídlišť jako například Rennbahnweg sanace proběhla v rámci participačního procesu (IRSA et al. 2001). Sanační práce na sídlišti Ziegelhofstasse a na stavební části II sídliště Muhrhoferweg byly dokončeny teprve nedávno. Obnova sídliště Thürnlhofstrasse započala v roce 2005 a stále pokračuje. K této intensivní obnově počátkem 21. století přispěl mimo jiné podpůrný program města Vídně.

Z hlediska udržitelnosti svědčí celá řada pozitivních argumentů ve prospěch sanací stavební substance:
1. Energetické úspory – zvláště s cílem úspory energie na vytápění a přípravu teplé vody. (Ne zřídka lze například dosáhnout při sanaci panelové výstavby úspor z původních 220 kWh/m2 na 60 kWh/m2).
2. Při sanaci původní zástavby nejsou zastavovány další plochy.
3. Při nové výstavbě nejsou spotřebovány primární energie (tj. energie na výrobu stavebních materiálů a na realizaci stavby).
4. Existující infrastruktura může být použita, proto nejsou nutné žádné velké dodatečné stavební zásahy a proto zde nenastane žádná spotřeba energie.
5. Sanace vícepodlažní zástavby je z hlediska zásad udržitelnosti příznivější než existující mezinárodní trend extenzivní plošné nové zástavby s rodinnými domky.

Vedle energetických aspektů, které se dají nejlépe doložit čísly, vstupujína příkladu sanace panelových domů do hodnocení také udržitelná kritéria použitím architektonických prostředků. V projektu „Plattenbausanierung in Wien und Bratislava“ byla architektonická kritéria intenzivně zkoumána v rámci studentské soutěže „Panelová sídliště – bydlení budoucnosti“ a na příkladu pilotního projektu v Bratislavě – Petržalce.

Standard pro milióny lidí
Průmyslová bytová výstavba je fenomén, který se neustále vyvíjí a citlivě reaguje na politické, společenské, kulturní, demografické, sociální a ekologické aspekty, především ale na ekonomické požadavky naší doby a také na stav techniky. V globálním vývoji 21. století se průmyslová bytová výstavba významně podílí na rozhodovacích procesech, a tudíž také na zajištění životních a bytových podmínek, které odpovídají různým věkovým, sociálním a kulturním vrstvám společnosti, zajištění rovnoprávnosti (gender), účasti občanů (participace) při rozhodování. Je skutečností, že teprve masová průmyslová bytová výstavba umožnila a v budoucnosti nadále umožní dobrý bytový standard milionům lidí.

PanelovyDum.cz - rekonstrukce panelových domů. Hlasujte pro realizace, které vás zaujaly, čtěte aktuální informace, získejte kontakty a inspirujte se.

REKLAMA

Panelak 49
Panelak 48
Panelák 44
CRR
ÚVODNÍ STRÁNKA
ČLÁNKY A INFORMACE
O PROJEKTU
VYBERTE SI KATEGORII: