Úvaha architekta: Jak bydlíme? A víme, jak bychom chtěli bydlet?

Panelové kuchyně jsou dnes velice pohledné a funkční - foto archiv společnosti Panelreko

Při posuzování stavu bytového fondu a nové bytové výstavby dnes slyšíme řadu ekonomických údajů o bytovém trhu, vyjadřují se realitní podnikatelé a developeři,
stavební podnikatelé sledují počet zahájených bytových domů, vyslovují naději
v oživující se trh a dodavatelé výrobků a technologií se překřikují, že právě jejich
řešení je nejkvalitnější, nejlevnější, tepelně nejúspornější, a že by je volily i vaše
děti, no vyznej se v tom.

Řidčeji je slyšet úvahy demografů a sociologů, kteří upozorňují na stárnutí obyvatelstva, na nedostatek mateřských škol a přebytek středních a vysokých škol. Výkyvy v kapacitních požadavcích na školská zařízení jsou ovšem dočasné, a než na to stavební trh zareaguje, budeme všichni o pár let starší a potřeby budou jiné, jako jisté však vypadá, že nás stárnoucích a starších spoluobčanů bude stále přibývat.

Kdo se vlastně stará o spokojenost uživatelů bytu, kteří jsou poněkud bez ochrany sami na náročném trhu, kde složitě vybírají svůj byt?
Přitom investice do bydlení patří k těm největším, není-li vůbec největší, kterou většina z nás musí ve svém životě rozhodnout. K rozhodování přistupujeme jednou, dvakrát za život, snad i pro tu složitost většina z nás je velmi konzervativní, zůstává v jednom bytě bez stěhování dlouhá léta.
Průměrný Čech se stěhuje za svůj život několikrát méně než průměrný Angličan nebo Američan. To co kupujeme či najímáme je samotný byt, o jeho okolí však rozhoduje někdo jiný, často to není ani ten, kdo nám byt nabízí, ten se spíš snaží nedostatky zakrýt nebo si je ani sám nepřipouští.

Nedávno jsem byl svědkem rozhovoru dvou bývalých spolužáků, kteří spolu vyrůstali
na pražském sídlišti.
„Kde bydlíš?“ „Postavili jsme si domek v jednom satelitu. Je to prima, máme svoji zahrádku, je tam klid a byt je asi 3-4krát větší než ten v paneláku, kde jsme bydleli s našima a co ty?“
„Naši mi nechali náš starý byt, ale celý panelák jsme zrekonstruovali, vyměnili okna, zateplili jej a uvnitř máme nové vyzděné jádro a nové dveře, vůbec bys to nepoznal, zatím nemáme děti, tak to i na velikost jde, jen mne mrzí, jak zašlo vybavení sídliště: sámoška slouží jako tržnice, zdravotní středisko je u nás zavřené a na nákupy jezdíme do supermarketu, a to víš, parkujeme, kde se dá.“ „To u nás v satelitu se bez auta taky nehneš, k metru to mám asi 15 minut, do lesa asi 10 minut, za sportem jezdíme do klubu a nakupujeme cestou domu v nákupním centru. Ženě se podařilo zajistit školku v sousední vsi, takže tam ráno cestou do práce vozí děti autem, snažíme se prosadit, aby v obci vzniklo aspoň dětské hřiště, protože si zatím jezdíme hrát k vám na sídliště pod vysoké stromy na nové prolézačky, skluzavky a lanové věže.“
„To máš pravdu, to co kdysi chtěli architekti: „bydlení v parku“ je dnes na sídlišti skutečností a aspoň tady v Praze se o zeleň dobře starají, ale je to pořád odosobněná noclehárna, když přijedeme za našima na venkov, kam se odstěhovali do domku po babičce, mám větší pocit domova.“


Bytová politika státu na řadu věcí jaksi rezignovala. Původní povinnost vybavenosti obytných okrsků a souborů, je ponechána na zodpovědnost „ruce trhu“ a aktivnosti místních zastupitelstev. Územní plánování často bezzubě hledí na developerské projekty a na fragmentovanou zástavbu jednotlivých parcel.
Na jednu stranu se může stavět téměř kdekoli, kde dosáhne investor na zastavitelné území, na druhou stranu i když vznikne stále častěji uplatňovaná plánovací smlouva, která dává obci nástroj, jak novou výstavbu podmínit realizací potřebné technické a občanské vybavenosti, je její uplatnění často nedostatečným nástrojem na vytváření skutečně obytného prostředí v nových i rekonstruovaných obytných souborech.

Jistou nadějí bylo a snad stále je, že vláda přijala v létě dokument „bytová politika“,který řadu zásad zdůraznil a řadu přislíbil řešit. Hlavními nástroji se měla stát podpora výstavby bytů pro starší spoluobčany, posílení role nájemního bydlení a pokračování v programu „Panel“.
Nad těmito úkoly pro Státní fond rozvoje bydlení však visí otazník v podobě škrtů ve státním rozpočtu, ale i ve výdajovém rámci fondu, to je v čerpání prostředků, které má fond z minulosti na svých účtech k dispozici.

Také druhá podpora rekonstrukce bytových a panelových domů:“Zelená úsporám“, naráží na krácené výdajového rámce a plánování rekonstrukcí s touto podporou je proto stále rovněž spojeno s pochybnostmi a nejistotami.
Architekti, kteří se přípravou bytové výstavby a její rekonstrukce zabývají, však upozorňují na to, že i kdyby byla realizována výše popsaná podpora, není dostatečně řešena péče o celkové prostředí obytných skupin, že v osídlení narůstají dluhy ve vybavení území, že nevybavenost má za důsledek narůstající potřebu automobilové dopravy, a že tím zbytečně pomalu narůstá sociální napětí a nespokojenost.

Bytová politika proto potřebuje dopracovat o tato cílová hlediska a o definici nástrojů, kterými stát může účinně tyto principy naplňovat. Máme-li, přijmout zásadu, že podoba našeho veřejného prostředí, toho jak budou vypadat naše domovy, nemá být založena na byrokratické regulaci, jako to bylo za minulého režimu, je potřeba mnohonásobně zvýšit znalost všech jeho uživatelů o tom jak má vlastně vypadat a co má obsahovat a podpořit nástroje, které takovémuto občanskému úsilí o péči a vybavení obytných skupin dá efektivní podobu.
Znalost o tom jak má vypadat správný byt, jak má být veliký, jak osvětlený, jak větraný, jak ochráněný od hluku, jak v něm zajistit bezpečnost a jak nejlépe rozmístit a doplnit jeho vybavení je potřeba zanést do výchovy již od mateřské školky.

Nově před námi stojí úkol naučit se žít v energeticky úsporných a pasívních domech, které v mnohém bourají navyklé stereotypy chování zejména uživatelů panelových domů. Od roku 2020, tak nám to aspoň stanovila Evropská unie, jiné domy již ani stavět nebudeme moci.
A péče o obytné společné prostředí opírající se o aktivní občanskou společnost a o funkční a efektivní samosprávu je další úkol, který musí do sebe zahrnout bytová politika státu. Jejími nástroji musí být funkční územní plánování bez korupčních jednání, efektivní hospodaření se státní a obecní veřejnou zakázkou a otevření procesu péče o veřejné prostředí pro aktivní občanskou společnost. Jednou z ozkoušených forem u našich západních sousedů jsou kontaktní a diskusní centra pro rozvoj politiky architektury v jednotlivých obcích.
Najít vhodnou míru regulace, logiky tržního chování a efektivní občanské samosprávy je úkol, který před námi stojí, a který by měla politika bydlení, má-li mít opravdu komplexní dopad, dopracovat a postupně prosazovat do praxe. Jak na to jít ukazuje řada časopisů, většina z nich se však. zabývá jen dílčím problémem:interiéru, nebo zahrádky, nebo některého stavebního hlediska či technologie a jiné jsou ve vleku inzerentů, které preferují konkrétní řešení.

Státní politika bydlení by měla stanovit, jak společně hledat správná řešení a která opatření vložit do systému, abychom koncovým zákazníkům, kterými jsme v procesu bydlení my všichni, poskytli takové informace a takovou ochranu, aby při volbě bytu a místa, kde se nachází, zvítězily: naše představy a přání a požadavky nad „nástrahami“ těch, kteří nám chtějí prodat jen svůj produkt, výrobek či stavbu a naše spokojenost s dlouhodobým užíváním je až tolik nepálí.

Ing. arch.Jan Fibiger, CSc., prezident SIA

PanelovyDum.cz - rekonstrukce panelových domů. Hlasujte pro realizace, které vás zaujaly, čtěte aktuální informace, získejte kontakty a inspirujte se.

REKLAMA

Panelak 49
Panelak 48
Panelák 44
CRR
ÚVODNÍ STRÁNKA
ČLÁNKY A INFORMACE
O PROJEKTU
VYBERTE SI KATEGORII: